Do Mnichova by Bára ultras mohli dojít i pěšky. Oštěpařka Špotáková se chce rozloučit na ME 2022

Bude to příští rok? Světová rekordmanka Barbora Špotáková připouští, že v nadcházející sezoně ukončí dlouhou a úspěšnou kariéru.

„Líbí se mi, že se mistrovství Evropy koná koncem srpna, což je období, kdy se mi – podle dlouholetých zkušeností – dobře závodí. Navíc se šampionát uskuteční v Mnichově, což je coby kamenem dohodil a moji nejen jablonečtí fans Bára ultras by tam mohli dojít i pěšky,“ smála se oštěpařka.

„V Mnichově jsem se navíc v roce 2002 na stejném podniku poprvé objevila jako oštěpařka. Vypadá to, že by se kruh mohl po dvaceti letech uzavřít,“ pokračovala čtyřicetiletá matka dvou synů, která na vrcholných akcích získala deset medailí včetně tří olympijských.

Na tehdejší dobu ráda vzpomíná. „Došlo tam ke zlomu mé kariéry. Honza Železný, který mě později trénoval, ale v té době ještě závodil, mi tenkrát řekl, ať se vykašlu na víceboj a začnu dělat oštěp. Chtěla bych se tam vrátit a s vrcholovou atletikou se hezky rozloučit. To je pro mě obrovský motiv a chci kvůli tomu obětovat ještě jeden rok,“ připustila.

Jestli to však bude skutečně poslední sezona, ještě nechce potvrdit. „Nikdy neříkej nikdy… Příští rok se chci rozloučit s vrcholovou atletikou. Ale protože jsem typ člověka, který sportovat určitě nepřestane, může se stát, že budu dál závodit jako veteránka, nebo budu něco hrát pro zábavu,“ dodala.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Šebrle: Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude

Olympijský vítěz a bývalý světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle před osmi lety končil v Dukle veleúspěšnou kariéru, teď rozdává moudra v pozici trenéra.

,,Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude,“ doufá sedmačtyřicetiletý Šebrle, jenž momentálně velí tříčlenné skupině. Taktéž jej stále můžete vídat na jedné z televizních stanic v roli populárního moderátora.

Jak se váš návrat k atletice upekl?

Chce se mi říct, že to byla náhoda. Ale já už na ně nevěřím, protože všechno vždycky do sebe tak nějak zapadá. Ondra Kopecký, kterého mám teď ve skupině, mě o pomoc žádal už dlouho. Já chtěl taky, jenže to pořád z nějakých důvodů nešlo skloubit. Teď už to klaplo.

Co vás tedy přesvědčilo?

Jeho možnosti. Pořádně jsem si poslechl, jakým způsobem trénuje. K ideálu to mělo daleko. Přesto dosahoval slušných výkonů. Byla by škoda, nechat tenhle talent bez dohledu. Dal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Ondrovi je třiadvacet, má v sobě velký potenciál. Přibral jsem ještě další dva kluky a rozjelo se to.

V tříčlenné skupině jsou ještě Marek Lukáš a Lotyš Reinis Kregers. Ti však oblékají dres Olympu. To vám nevadí?

Všechno má své důvody. V Olympu skončil Josef Karas, jediný trenér pro desetiboj. Ondra potřeboval parťáky. Skupina je pro výkonnostní růst velmi důležitá, kluci si mohou navzájem pomáhat. A já můžu pomoci jim všem. Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude. Určitě se časem porozhlédnu i v mládežnických kategoriích, další naděje se určitě objeví.

K jaké bodové hranici by mohly sahat Ondřejovi vícebojařské schopnosti? Stále je držitelem juniorského halového rekordu v sedmiboji…

Konkrétně to říci nelze. Trochu ho limitují bolístky s kolenem. Museli jsme tomu uzpůsobit trénink. Zdraví je vždycky nejdůležitější. Pokud odtrénuje, co bude potřeba a zůstane fit, půjde nahoru.

Pomohou i vaše tréninkové deníky z doby závodní kariéry?

Zkušenosti jsou vždycky k nezaplacení. Máte možnost se zpětně podívat, jak jste to dělal sám. Jestli to někam vedlo nebo se něco muselo změnit. Já měl na trenéry štěstí. Byli vlastně jen tři – Zdeněk Váňa, Dalibor Kupka a Jana Jílková. Z každého můžu čerpat něco.

Kdo vás ovlivnil nejvíce?

Zdeněk Váňa. Pod ním jsem dosáhl na světový rekord. Dalibor Kupka měl zase skvělé přípravy na hlavní závody sezony. Uměl to vyladit. Já pak vozil medaile.

Jakým směrem jste se ve skupině vydali?

Chci, aby kluci byli hlavně rychlí. Kvalitní čtvrtka je základem pro osm disciplín z deseti.

Jak rychle se člověk rozkouká, když naskočí zpátky do atletického kolotoče?

Kluky jsem hned upozornil, že je čeká pořádná dřina. Desetiboj je především o tom. Musí se hlavně běhat, pak se výsledky dostaví. Vzali si to rychle k srdci. Myslím, že to s nimi půjde.

V Dukle jste prožil nádherné časy. Je pro vás Juliska posvátným místem?

(směje se) Nevím, jestli bych to úplně nazval posvátným místem. Ale svým způsobem ano. Jedno jsem totiž věděl jistě: když se vrátím jako trenér, tak jedině do Dukly, v níž jsem prožil nejlepší sportovní roky života. Vždycky mi tady vyšli vstříc, já se jim to snažil splácet výkony. Kluci mají na Julisce nejlepší podmínky k tréninku.

V barvách Dukly jste získal osmnáct velkých medailí, z toho devět zlatých. Atletikou jste si splnil všechny sportovní sny, že?

Je to tak. Se svou kariérou jsem naprosto spokojený. Dosáhl jsem všeho, co jsem chtěl. Kdyby člověk předešel nějakým zraněním, mohlo být zlatých medailí i víc, ale to k tomu patří. Člověk se musí z chyb poučit. Když to dokáže, posune se dál.

Syn Štěpán i dcera Kateřina si místo atletiky vybrali fotbal. Oba jsou členy mládežnických reprezentací. Jste na ně pyšný?

Jsem pyšný hlavně na to, že dělají nějaký sport, mají ho rádi a jsou schopni kvůli němu obětovat spoustu věcí. Třeba dcera. Začínala také na Dukle, pak přešla na Slavii. Kvůli fotbalu jezdí sama přes celou Prahu. Tam a zpátky. Naštěstí ji to pořád baví, což vždycky pomůže k překonávání různých překážek. Chuť se zdokonalovat je náramně důležitá.

Určitě je chodíte bedlivě sledovat. Býváte na tribuně nervózní?

Docela jo. Více u Štěpána. Konkurence mezi chlapama je obrovská. Štěpánovi je devatenáct, o místo v sestavě tvrdě bojuje. Má chuť a vůli něco dokázat. To mě jako tátu těší.

Dá se i nějak poradit?

Fotbal spolu rozebíráme celý život. Sám jsem ho hrál šestnáct let, nejvýše divizi. Troufnu si tvrdit, že se v něm docela vyznám. Vždycky jsem mu říkal, co se mi líbí, co ne. Mám za to, že mu to vždycky pomáhalo. V zápasech ho nijak nestresuju, své mu řeknu třeba až v autě nebo doma.

Vy sám jste kdysi více než po atletice toužil po fotbalu, že?

Zpočátku ano.

Tehdy zasáhla náhoda v podobě těžkého zranění…

Stalo se to ve třinácti. Šlo o dvojnásobnou frakturu nohy – holenní i stehenní kosti. Naštěstí jsem nikdy nepřemýšlel způsobem, že bych se fotbalem či později atletikou živil. Z tohoto pohledu nešlo o totální zmar, že bych si to nějak moc bral. Zlomem byl až přechod k trenéru Čechákovi do Pardubic a pak ke Zdeňkovi Váňovi do Dukly. To byly dva milníky v kariéře, které rozhodly.

Z očí veřejnosti jste nezmizel ani po konci aktivní kariéry. Stal jste se úspěšným moderátorem a sledovanou osobností. Je komplikované obě profese kombinovat?

Taky jsem nad tím přemýšlel, ale vyřešilo se to samo. Moderátorské dvojice se rozšířily na tři, takže mám v měsíci jen deset relací. Stále je to ale pro mě práce číslo jedna. Ke všemu mám volná dopoledne. Kluci už nejsou úplní zelenáči, i kdybych ten čas někdy neměl, jsou schopni odtrénovat na čem se domluvíme sami.

Jaké byly vůbec ohlasy na váš návrat?

Setkal jsem se jen s pozitivními. Všichni to uvítali, včetně ředitele ASC Pavla Bence či Jirky Šimiceho, šéfa atletiky na Dukle. Slíbili, že mi vyjdou vstříc. Teď jen, aby to šlapalo.

Text: Pavel Král (ASC Dukla)

Foto: CPA

Fotografie diskaře bodovala ve světě!

Česká sportovní fotografie opět na světové scéně! Snímek Eduarda Erbena, jehož služeb hojně využívá také Armádní sportovní centrum Dukla, byl zařazen mezi 25 nejlepších světově známé organizace World Athletics. Pořízen byl na říjnovém mistrovství České republiky veteránů v klasickém pětiboji v areálu Na Kotlářce při hodu diskem. Gratulujeme!

Zde si můžete prohlédnout galerii nejlepších fotografií:

https://worldathletics.org/awards/news/world-athletics-photograph-year-2021-shortlisted-images

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

V ledovém korytu. Rychlík Záleský se snaží probojovat na ZOH do Pekingu

Je asi nejrychlejším Čechem. Duklák Dominik Záleský dosáhl v srpnu na stovce jako třetí Čech času 10,16 a o domácí rekord se dělí s rivaly Zdeňkem Stromšíkem a Janem Velebou. Teď se ale letošní mistr republiky proměnil v bobistu a jeho cílem je dostat se na únorovou olympiádu v Pekingu.

„V létě jsem se do Tokia neprobojoval, ale cítím šanci dostat se na zimní hry,“ sdělil šestadvacetiletý sprinter, který v posádkách v ledovém korytu plní roli brzdaře.

Před dvěma týdny vstoupil do sezony v Lillehammeru senzačním vítězstvím v evropském poháru s pilotem Adamem Dobešem. Naposledy se představil o víkendu v Innsbrucku, kde byl ve světovém poháru členem posádek české jedničky Dominika Dvořáka.

„Konkurence tam byla strašně našlápnutá,“ ohlédl se za čtrnáctým místem ve dvojbobu a dvanáctým se čtyřbobem. „Doufali jsme, že by to mohlo vyjít na top 10, ale nedopadlo to. Rozdíly ovšem nebyly moc velké.“

Nyní se Dominik Záleský vrátí do EP, který tento týden pokračuje v německém Altenbergu. „Adam Dobeš taky bojuje o olympiádu, a pokud bychom v rámci světového rankingu poskočili, mohli by v Pekingu startovat dva české dvojboby,“ naznačil závodník, který na Julisce trénuje sprint pod dohledem Jana Veleby.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Obrovské zadostiučinění, říkal si Jakub Vadlejch, když se mu povedlo napodobit trenéra

Když si minulou sobotu nasadil pomyslnou korunu pro krále české atletiky, byl oštěpař Dukly Praha Jakub Vadlejch myšlenkami částečně v přípravě na příští sezonu. Ta už začala a brzy se se skupinou Jana Železného přesune na soustředění do Špindlerova Mlýna.

Není od věci si připomenout, co se letos Vadlejchovi kromě olympijského stříbra povedlo. Jeho triumf v anketě byl naprosto zasloužený. Stal se nejúspěšnějším českým atletem v Tokiu, dosáhl tam sezonního maxima 86,67 metrů a nestačil pouze na Inda Neeraje Chopru. Dařilo se mu i v Diamantové lize. Na mítinku v Lausanne skončil druhý a v curyšském finále třetí. Vždy hodil za 85 metrů, a to se mu letos podařilo čtyřikrát.

Jak byste zhodnotil uplynulý rok?

Letošní sezona je myslím životní. Jinak ji nazvat nelze. Olympijské stříbro, to je událost, jaká se už nemusí nikdy zopakovat. Ještě teď v sobě cítím pocit, kdy jsem odcházel ze stadionu, a v hlavě se mi honilo, že se zúročilo dvacet let dřiny.

Takový výsledek byl jistě vaším cílem…

… vždycky jsem chtěl na něco takového dosáhnout. Vzorem pro mě byl právě trenér, který vyhrával olympiády. Vždycky jsem se mu chtěl podobat nebo ho nějak napodobit. V momentě, kdy se mi to po tak dlouhé době, co jsem s oštěpem začal, povedlo, jsem cítil obrovské zadostiučinění. (úsměv)

Letošní sezona se pro vás nevyvíjela optimálně. Kdy vám bylo nejvíc ouvej?

Někdy mezi Zlatou tretrou a mistrovstvím republiky. Před tím jsem se cítil parádně, ale na ostravský mítink jsem přijel s natrženým tříslem. Tretru jsem ještě nějak odházel, protože jsem potřeboval potvrdit limit na Tokio. Až pak se zjistilo, že jsem závodil s dírou v noze.

Jaké byly následující týdny?

Všelijaké. Zkraje se to nechtělo vůbec hojit. Věděl jsem, že do olympiády zbývají necelé dva měsíce. Naštěstí se to podařilo vyléčit. Všichni lidé kolem mi pomohli vrátit se zpátky a pak to dopadlo, jak to dopadlo. (úsměv) Musím jim všem poděkovat.

Máte z letoška nějaké momenty, na něž jen tak nezapomenete?

Jeden takový nastal při mistrovství ČR ve Zlíně. Ještě jsem pořád cítil tříslo a věděl, že musím závodit. Říkal jsem si, že kdybych nenastoupil, tak si přestanu věřit. Předvedl jsem relativně slušnou sérii a potvrdil si, že zranění je na ústupu, a mohu se od toho odrazit. Tohle byl zlomový okamžik a pak přišel ještě druhý.

Povídejte.

Bylo to samozřejmě v tokijském finále ve chvíli, kdy se mi podařilo pátým hodem přehodit kluky, a dostat se na druhou pozici. To je prostě pocit, který každému přeju. Když se stane to, co chcete, a v co vnitřně doufáte, je to něco neskutečného.

Co jste stihl po konci sezony?

S manželkou zaslouženou dovolenou u moře. Také jsme nějaký čas strávili při lázeňském pobytu v Karlových Varech, což zařídil Český olympijský výbor. Pak jsme zvládli spoustu návštěv u našich rodin a partnerů, s nimiž spolupracuji.

Jak vám „chutná“ zimní příprava?

Už začala, bez ní by to nešlo. Se skupinou odjedu na soustředění ve Šindlerově Mlýně, pak budeme pokračovat v teple v Turecku.

Příští sezona je specifická tím, že se krátce po sobě uskuteční mistrovství světa a Evropy. Jak se k tomu postavíte?

Osobně bych rád závodil na obou vrcholech, protože z mistrovství Evropy ještě nemám medaili. To je pro mě obrovská motivace. Na druhou stranu jsem docela rád, že se světový šampionát koná dřív, protože je to přece jen větší akce. Člověk se na něj bude víc upínat.

Co olympijská Paříž, do začátku dalších her zbývají jen necelé tři roky?

V hlavě to samozřejmě mám, olympiáda je největší závod, ale já chci končit až v Los Angeles 2028. To, že se mi povedlo uspět teď v Tokiu, mi dodává sebevědomí a pokusím se to nějak zopakovat.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Oštěpaři Dukly největšími hvězdami. Zpívající Vadlejch piloval vystoupení s kolegyněmi tři týdny

Během sobotního večera při vyhlášení nejlepších českých atletů hrál jednoznačně hlavní roli oštěpař Dukly Praha Jakub Vadlejch. Jednak se stal díky stříbru z OH v Tokiu prvním mužským vítězem ankety po patnácti letech (tehdy vyhrál rovněž duklák Roman Šebrle), dvakrát se představil v roli zpěváka a také ohlásil přírůstek do rodiny.

„Mám novinku, brzy budeme tři. Lucia se bude muset ze sedmiboje přeorientovat aspoň na dvacetiboj,“ usmál se při slavnostním večeru v pražském hotelu Ambassador – Zlatá husa směrem ke své choti, dnes už bývalé slovenské vícebojařce.

V těchto dnech začíná přípravu na nadcházející sezonu, ale myslí i na další olympiádu v roce 2024 v Paříži. „V Tokiu jsem ze stadionu odcházel s větší motivací, než jsem na něj přicházel. Vím, že mohu být ještě lepší a v Paříži se o to chci postarat,“ naznačil své ambice jednatřicetiletý oštěpař.

S mikrofonem v ruce si počínal naprosto suverénně. Ostatně už v minulosti se na slavnostním večeru jako pěvec představil. Tentokrát to byly duety s oštěpařskými kolegyněmi Barborou Špotákovou a Nikolou Ogrodníkovou. Zkoušky prý trvaly docela dlouho. „Pracovali jsme na tom asi tři týdny,“ přiznal. „Zpívání mám rád. Samozřejmě to je totální amatérština, ale před lidmi to dostává úplně jiný náboj.“

Druhé místo v anketě patřilo Vítězslavu Veselému, který Vadlejcha doprovodil na třetím stupínku na pódiu při tokijských hrách. Slavnostního večera se kvůli tréninkovým povinnostem nezúčastnil, ale v natočeném videu mluvil o tom, jak se propracoval k medaili jako atlet samotář. „Vždycky to není úplně snadný, ale když ta námaha vygraduje výbornou sezonou a takovým výsledkem, je to naprosto perfektní,“ vzkázal osmatřicetiletý sběratel medailí, který se stal finalistou čtyř posledních olympiád.

Pátá skončila Nikola Ogrodníková, kterou dodnes trochu mrzí milimetrový přešlap z tokijské kvalifikace, který ji stál finále. „Už si to tak často nepřipomínám. Vnitřně to ale někde ve mně je, i když se to snažím potlačit. Naštěstí jsem si spravila chuť při Diamantové lize v Curychu, kde jsem ve finále brala třetí místo,“ ohlédla se za sezonou jednatřicetiletá oštěpařka.

Špotáková se neloučí

Světová rekordmanka Barbora Špotáková hodnotí uplynulé období pozitivně. „V Tokiu jsem pochopila, jak jsem závislá na divácích,“ zmínila světová rekordmanka prázdné tribuny kvůli proticovidovým opatřením. „Poznala jsem taky, jaké to je, stát se v přípravě kuchařkou a učitelkou,“ připomněla starost o dva malé syny a vzkázala, že se s atletikou ani po čtyřicítce nechce loučit. „Poslední sezona to nebyla, Ještě nemám pocit, že by to měla být tečka. Až to přijde, tak dám vědět,“ prohlásila držitelka tří olympijských medailí a devítinásobná vítězka ankety. „Pro mě je krásný i tohle sedmé místo. To je taky součást kariéry,“ dodala.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Atletem roku 2021 je oštěpař Jakub Vadlejch!

Olympijské stříbro z Tokia vyneslo na trůn ankety Atlet roku oštěpaře Jakuba Vadlejcha. Jedenatřicetiletý závodník pražské Dukly v ní triumfoval vůbec poprvé. Hned za ním skončil jeho parťák a bronzový medailista z letních Her ze stejné disciplíny Vítězslav Veselý. Třetí místo obsadil koulař Tomáš Staněk.

Vadlejch si vítězství užíval a prozradil i krásnou novinku: s manželkou Lucií, dnes už bývalou sedmibojařkou, očekávají narození prvního potomka. V anketě jinak získal od atletických trenérů, funkcionářů a novinářů 1609 hlasů, o 165 více než Veselý.

V elitní desítce se zaslouženě objevily také oštěpařky Dukly. Nikola Ogrodníková byla pátá, Barbora Špotáková sedmá. Světová rekordmanka při přebírání ceny potvrdila, že v úspěšné kariéře hodlá pokračovat. ,,Tečka se ještě nekoná. Až to tak budu cítit, včas to oznámím,“ pronesla přímo na pódiu.

Trenérem roku se stal kouč Jakuba Vadlejcha – oštěpařská legenda Jan Železný. Toto ocenění získal už pošesté.

Výsledky ankety Českého atletického svazu byly slavnostně vyhlášeny v hotelu Ambassador – Zlatá husa. O zpestření programu se postarala originální pěvecká vystoupení právě oštěpařů z Julisky. Jakub Vadlejch si v nich střihl hlavní roli, nejprve s Barborou Špotákovou, poté s Nikolou Ogrodníkovou. Mluveným slovem přispěl Jan Železný. Odměnou byl hlasitý potlesk zaplněného sálu.

Výsledky ankety:  1. Jakub Vadlejch 1609 bodů, 2. Vítězslav Veselý (oba oštěp) 1444, 3. Tomáš Staněk (koule) 1120, 4. Kristiina Mäki (1500 m) 1116, 5. Nikola Ogrodníková (oštěp) 714, 6. Lada Vondrová (400 m) 703, 7. Barbora Špotáková (oštěp) 594, 8. Diana Mezuliáníková (1500 m) 365, 8. Barbora Malíková (400 m) 246, 10. Amálie Švábíková (tyč) 243.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

 

Socha legendárního Emila Zátopka nově zdobí zahradu Českého olympijského výboru

Park Olympijského muzea v Lausanne a nyní i zahrada před sídlem Českého olympijského výboru se pyšní bronzovou sochou legendárního běžce Emila Zátopka. Blíží se totiž 100. výročí narození čtyřnásobného olympijského vítěze i jeho manželky Dany, olympijské šampionky v hodu oštěpem. Umístění sochy u ČOV je součástí připomenutí fenomenálního sportovního páru, který nyní znovu dobývá srdce fanoušků díky úspěchu filmu Zátopek. Sochu před sídlem ČOV přivítal i herec Václav Neužil, který ve filmu legendu světové atletiky ztvárnil.

„Nikdy v kariéře se mi nestalo, že jsem hrál někoho, kdo existoval. Chodí mi dopisy a zprávy od lidí, kteří Emila znali. Je to moc příjemné. I mezigenerační propojení je neskutečné. Nějakým způsobem se nám povedlo zhmotnit pozitivitu, kterou Emil Zátopek oplýval. Energie, kterou v sobě měl, znovu ožila. Cítím, že to mělo smysl,“ uvedl Václav Neužil.

Příběh dvou soch slavného běžce se začal psát v roce 2000 po jeho smrti. Někdejší kouč veslařů Svojanovských – René Líbal, který v Lausanne pracoval a stále tam žije, při návštěvě Olympijského muzea uviděl sochu běžce Paava Nurmiho, který ve dvacátých letech 20. století vyhrál devětkrát olympijské hry.

„Řekl si, že když tam má sochu Nurmi, proč by ji tam nemohl mít i Zátopek. A protože se Líbal znal s tehdejším šéfem muzea, věci se daly do pohybu,“ vyprávěl bývalý předseda ČOV Milan Jirásek, jak se zrodil nápad na vytvoření bronzové sochy Emila Zátopka.

Tehdy však nevznikla pouze jedna socha, ale hned dvě. Jedna putovala právě do Švýcarska a ta druhá dosud stála před sídlem společnosti Sazka. Když se nyní stěhovala do nových prostor, socha se přesunula na čestné místo v zahradě Českého olympijského výboru.

„Jsme rádi, že socha stojí před naším sídlem. Když jsem byl malý kluk, jméno Zátopek se moc neskloňovalo, protože se o něm v té době nemluvilo. Těší mě, že nyní probíhají aktivity, které Emila i Danu Zátopkovi připomínají. Napsala se knížka, natočil se film, v roce 2016 jsme kampaní k hrám v Riu připomínali právě Emila Zátopka,“ řekl předseda ČOV Jiří Kejval.

Nyní Emil Zátopek usiluje o další velký úspěch a trofej. Film Zátopek se dostal mezi snímky, které budou bojovat o cenu americké Akademie filmového umění – Oscara. „Pokud to mohu přirovnat ke sportu, tak film má za sebou vítězství na desítce. Blíží k vítězství na pětce a čeká nás maraton,“ srovnal producent filmu Kryštof Mucha jeho současnou pozici s úspěchy Emila Zátopka na olympijských hrách v Helsinkách. Výběr deseti filmů nominovaných na Oscara bude vyhlášen 21. prosince. „Teď je kvalifikace, kde se mezi osmdesáti soupeři chceme probojovat do finále,“ usmíval se Mucha.

Navíc vyhlašování cen americké Akademie filmového umění se uskuteční příští rok, kdy oslavíme 100 let od narození manželů Zátopkových. Výročí bude hojně připomínat Nadační fond Dany a Emila Zátopkových, který podporuje mládež na cestě ke sportu a zejména k atletice. Už tento rok začínají akce Run with Emil Českého centra v Římě. Chystá se emise pamětní mince Zátopkových a samozřejmě již tradiční je Běh rodným krajem Emila Zátopka, který startuje 19. září v jeho rodném městě Kopřivnici. Pro příští rok se chystá již 20. ročník. Cíl běhu je ve 22,3 kilometru vzdáleném Rožnově pod Radhoštěm ve Valašském muzeu v přírodě, kde je ve Valašském Slavíně místo posledního odpočinku manželů Zátopkových.

TEXT: ČOV

FOTO: ČOV/Barbora Reichová

Když trénuji sám, o to víc musím vnímat a procítit svůj pohyb, říká oštěpař Veselý

Takovou sezonu vyšperkovanou olympijským bronzem nečekal. Vítězslav Veselý už má ale v hlavě přípravu na další období. Oštěpař pražské Dukly skončil minulý týden v anketě o nejlepší sportovce Dukly třetí, v nadcházejícím vyhlášení nejlepších atletů se osmatřicetiletý matador podle všeho umístí také hodně vysoko.

„Do tréninku naskočím v nejbližších dnech. Už se to blíží,“ začal své vyprávění rodák z Hodonína, který se jako solitér spoléhá v přípravě hlavně na sebe.

Nezastírá, že mu pomohlo třetí místo z Tokia – psychicky i finančně. „Díky olympijskému úspěchu budu mít dostatek prostředků na přípravné období,“ pochvaloval si účastník čtyř OH, z nichž kromě letošní bronzové medaile přivezl kov stejné hodnoty i z Her v Londýně v roce 2012.

Jeho současný tréninkový proces se od doby před deseti roky poněkud liší. „Když je člověk mladý, snaží se v tréninku odvést co nejvíc práce. S přibývajícím věkem je ale potřeba víc odpočívat. A až nyní zjišťuji, že jsem v minulosti někdy trénoval zbytečně moc. Pochopil jsem, že odpočinek je velice důležitým prvkem přípravy,“ vykládal držitel osobního rekordu 88,34 metrů.

V anketě Armádní sportovec roku 2021 skončil Vítězslav Veselý (vpravo) třetí. 

„A protože se sám trénuji, mohu se bez problémů přizpůsobit situaci, v jakém rozpoložení se v danou chvíli nacházím. Čím je oštěpař starší, potřebuje individuálnější přístup. Kolikrát se o plánu na nejbližší den rozhodnu podle toho, jak se cítím ráno po probuzení,“ vysvětlil.

Až v pozdější fázi přípravy, kdy bere do ruky oštěp, je lepší, aby mu někdo pohlídal techniku hodu. „Mám výhodu, že mohu o konzultaci a radu požádat například Honzu Železného. Ono jde i o motivaci, abych se před někým předvedl,“ usmál se závodník, do jehož medailové sbírky patří i tituly mistra světa a Evropy.

Občasný kontakt s trenérem nebo jinými oštěpaři potřebuje. „Určitá míra exhibicionismu není na škodu. Nejhorší by byla samota,“ přiznal. „Tím, že mě při házení nikdo často nevidí, musím o to víc vnímat a procítit svůj pohyb. To je myslím základ toho, proč mi to letos tak šlo.“

Přípravu zahájí Víťa Veselý na kanárském ostrově Tenerife, kde bude trénovat až do Vánoc.V teple tam zkusím udělat něco hodně podobného jako před letošní sezonou. Po novém roce se pak potkám s dalšími oštěpaři na soustředění v jižní Africe. Tam je to na házení vždycky fajn,“ uzavřel.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Oštěpař Vadlejch má obrovskou chuť zase něco dokázat. Přípravu začal výšlapy v Tatrách

Bylo to mezi ním a Davidem Kosteleckým. Oba brali na olympijských hrách v Tokiu stříbro. Jiný armádní sportovec lepšího výsledku v sezoně nedosáhl. Oštěpař Jakub Vadlejch nakonec v anketě o Dukláka roku prohrál s legendou sportovní střelby o pár hlasů.

,,V roce 2017 jsem skončil druhý na mistrovství světa, vyhrál Diamantovou ligu, Evropský pohár a mistra republiky. Na armádním sportovci to stačilo na šesté místo. Z toho vyplývá, že je tady vždycky obrovská konkurence. Letos jsem cítil šanci, že by to mohlo vyjít, ale ankety vždycky bývají trochu subjektivní. David je fajn chlap, přeju mu to,“ říkal Vadlejch po vyhlášení.

S Davidem Kosteleckým při vyhlášení ankety 

o nejlepšího Armádního sportovce roku 2021. 

Kostelecký usedl na armádní trůn v šestačtyřiceti letech, Vadlejchovi bylo nedávno jednatřicet. ,,Oproti Davidovi jsem junák, v porovnání s ostatním soupeři zase tak mladý nejsem. Ideální oštěpařský věk je tak do pětatřiceti. To ještě můžete podávat životní výkony. Vím, že jsem nepředvedl všechno, co ve mně je. Třeba to ještě stihnu,“ usmíval se.

Přípravu na příští sezonu už zahájil. V Tatrách absolvoval náročné výšlapy. ,,Jsem z toho pěkně zničenej, kolínka bolí. Vazy kolem dostaly zabrat, ale to je dobře. Měl bych být dobře nachystaný na další, už klasickou dřinu zahrnující hlavně běhání, skákání a posilování.“

Na rok 2022 se těší moc. Vrcholy budou mistrovství světa v Eugene a evropský šampionát v Mnichově. Významné akce od sebe bude dělit jen měsíc. ,,Mám obrovskou chuť zase něco dokázat,“ poznamenal ke svým touhám.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA