Je „nalajnováno“. Juliska má nový povrch na atletickém oválu

Na Julisce se obnovuje pravidelně. Půl století stará budova lázní generální rekonstrukcí ukončenou v lednu 2014 omládla. A velké jsou i plány do budoucna – dosluhující nafukovací hala má zmizet a nahradit by ji mělo víceúčelové sportoviště, hlavně pro házenou.

Něco z historie

V létě 1960 byl v Praze Dejvicích otevřen nový stadion. Netrvalo dlouho a „Julisku“, jak se sportovnímu stánku podle ulice Na Julisce začalo říkat obsadili armádní fotbalisté, atleti a plavci. Vedle stadionu stála budova lázní se zázemím, na protější straně svah a malá tribunka, typický ukazatel skóre a času, škvárový atletický ovál – to byly první kulisy pro zápasy fotbalové ligy pro Duklu Praha.

A jak vypadá Juliska dnes? 

Nejviditelnější je obří tribuna Julisky, která patří k největším a k nejkrásnějším stavbám tohoto typu u nás. V roce 1975 proběhla kompletní přestavba hlavní tribuny. Autorem této nové tribuny byl Ing. Cyril Mandel. Kapacita stadionu se zvýšila z 12 000 na 29 000 míst. Další rekonstrukce se stadion dočkal až na přelomu roku 2011, a to hlavně kvůli novým licenčním podmínkám pro vstup do nejvyšší fotbalové ligy.

V první etapě byly odstraněny staré dřevěné lavičky, které nahradily samostatné sedačky. Při odstraňování dřevěných laviček byla nutná sanace betonových stupňů. Kapacita stadionu tak klesla na konečných 8 150 diváků.

Tribuna nejen, že poskytuje krásný pohled na panoráma Prahy, ale především nabízí pohodlný výhled na plochu a na atletické mistry. Vždyť na Julisce se konají Memoriály Josefa Odložila. Stadion na Julisce je nyní především domovem skvělých atletů a moderních pětibojařů Dukly, olympijských vítězů a mistrů světa.

Stadion Juliska patří armádě, která se o něj dobře stará, což je na první pohled patrné. Vloni proběhla oprava chátrající střechy nad hlavní tribunou, a právě teď byla ukončena obnova běžecké dráhy. Výměna tartanu byla potřeba i kvůli certifikátu pro pořádání velkých mezinárodních závodů. Je zapotřebí udržovat ho v platnosti a toto je způsob řešení.

FOTO: Ivana Roháčková

Sportovci v uniformě absolvovali tradiční výcvik ve Vyškově

Sportovci – vojáci z povolání ASC DUKLA zahájili v pondělí dvoudenní vojenský výcvik tandemovými seskoky.

„Bylo to úžasný, trochu mi sice byla nahoře zima, ale nezapomenutelný. A nejlepší po vystrčení z helikoptéry a volný pád. Na padáku taky super, když jsem si ho zařídil,“ s širokým úsměvem hned po seskoku vyprávěl své pocity Ondřej Synek.

Odpoledne následovala zdravotní a topografická příprava spojená s nočním orientačním přesunem a zásadami přežití v krizi.

Výcvik armádní reprezentace Dukly v úterý pokračoval střeleckou přípravou na pěší střelnici ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina, se zaměřením na střelbu z útočné pušky CZ BREN 805 a pistole CZ 75 PHANTOM.

FOTO: Jakub Pavlíček a Ivana Roháčková

Legendy liberecké Dukly byly oceněny pamětní medailí

První letošní mistrovské utkání Dukly na domácí palubovce, 1. října 2018, se neslo ve znamení významného výročí založení armádního vrcholového sportu Dukla, a to přesně před 70 lety. Pozvaným pětadvaceti volejbalovým legendám a osobnostem Dukly Liberec předal, za přítomnosti náměstkyně ministra obrany Kateřiny Suchoňové, ředitel ASC Dukla plukovník Jaroslav Priščák pamětní medaile k 70. výročí vzniku ATK – ÚDA – DUKLA.

Padesátka významných hostů ze všech sportovních odvětví Dukly, kteří proslavili naši zem, bylo pozváno na extraligové utkání. Liberečtí diváci si kromě shlédnutí extraligového zápasu Dukly proti Zlínu mohli prohlédnout výstavu fotografií z historie Dukly a vyfotit se s přítomnými celebritami.

Ředitele VK Dukla Liberec Pavla Šimoníčka jsme se zeptali:

Jak to bylo s historií volejbalu v armádním sportu? 

Klub byl založen v roce 1948. V Praze byli soustředěni nejlepší armádní volejbalisté do nově zřízeného samostatného klubu – vznikl ATK (Armádní tělovýchovný klub). V průběhu dalších let prošel klub řadou reorganizací a změn. Také název klubu se několikrát změnil – od zmíněného ATK před ÚDA (Ústřední dům armády) k dnešnímu názvu DUKLA, který má úzký vztah k historii ČSA. Armádní vrcholoví volejbalisté rovněž měnili několikrát působiště.

Od založení do roku 1957 to byla Praha, v období 1957–1966 Kolín, v souvislosti s přechodem 1. volejbalové ligy do hal v letech 1966–1969 Jihlava a konečně od roku 1969 zdomácněli nejlepší armádní volejbalisté v Liberci. Mezi jednotlivými místy existuje přímá návaznost, protože jádro družstva vždy přecházelo na nové působiště.

A jaké úspěchy dosáhli volejbalisté? 

Za 70 let historie získal 18 titulů národního mistra, 11 titulů v Českém poháru mužů a v roce 1975 se stali vítězi PMEZ. Hodně hráčů byla i členy reprezentačních týmů. Stříbrnými olympijskými medailisty v Tokiu 1964 se stali Karel Paulus a Václav Šmídl, bronzovými z Mexico City 1968 Josef Smolka st. a Václav Šmídl. Mistry světa v Paříži 1956 Josef Brož, Josef Tesař, Ladislav Synovec, Karel Paulus a Jaroslav Fučík. V Praze 1966 Josef Smolka st a Václav Šmídl.

 

 

VK Dukla Liberec – Fatra Zlín 3:0 (25:21, 25:18, 25:19)

Dukla v nově zrekonstruované hale nastoupila v silném složení s novými akvizicemi z Polska (Mateusz Biernat a Bartosz Pietruczuk) a od úvodních míčů naznačovala, že bude chtít v letošní sezóně diváky volejbalem co nejvíce bavit. Nádherné výměny s přesným zakončením se musely líbit i divákům u televizních obrazovek. Nakonec Dukla potvrdila roly favorita a za 75 minut zvítězila nad Fatrou 3:0 a připsala si plný počet bodů do tabulky volejbalové extraligy mužů.

„Myslím, že se všichni hráči i diváci těšili na to dnešní utkání. Získali jsme ho za tři body celkem s přehledem a jsem rád, že se to dnešní utkání celé vyvíjelo v náš prospěch,“ zhodnotil utkání trenér libereckých hráčů Michal Nekola.

FOTO: Iva Roháčková

Armádní vrcholový sport slaví sedmdesáté narozeniny

  • 1. října začínáme slavit v Liberci při extraligovém volejbalovém zápase
  • 25. října vyhlašujeme Armádního sportovce roku 2018
  • 21. listopadu pořádáme slavnostní setkání legend a osobností armádního vrcholového sportu k 70. výročí založení ATK – ÚDA – DUKLA

Autogramiáda dukláků na dni otevřených dveří ministerstva obrany

Přes tři stovky návštěvníků se v pátek 28. září podruhé v novodobé historii České republiky podívalo do areálu Ministerstva obrany ČR v ulici Na Valech. Letošní den otevřených dveří byl součástí oslav 100. výročí vzniku Československa.

Oproti minulému roku se zejména fanoušci sportu mohli těšit do Zrcadlového salonku. Během týdne ho ministr obrany využívá k setkávání se zahraničními delegacemi. Ovšem v pátek v čele velkého stolu seděli čtyři sportovci ASC Dukla a zájemcům rozdávali fotografie se svým podpisem.

Návštěvníci se tak setkali s atletkou Nikolou Ogrodníkovou, která je držitelkou stříbrné medaile z mistrovství Evropy 2018 v hodu oštěpem, s moderním pětibojařem nadporučíkem Davidem Svobodou, který se v roce 2012 stal olympijským vítězem v Londýně, dále s praporčicí Natálií Dianovou, moderní pětibojařkou a zlatou medailistkou z mistrovství světa 2015 a mistrovství Evropy 2016, a čtveřici doplnil nadrotmistr Petr Frydrych, atlet a držitel bronzové medaile z mistrovství světa 2017.

FOTO: Lucie Růžková (Tiskový odbor MO)

Žoldák a člen Žižkovy družiny. V novém filmu si zahrají Svoboda i Šebrle

V připravovaném snímku Petra Jákla o Janu Žižkovi se neobjeví jenom hollywoodští herci. Po boku husitského vojevůdce, kterého ztvárňuje americký herec Ben Foster, si totiž zahrají menší role také olympijští vítězové Roman Šebrle a David Svoboda.

„Mým úkolem je bojovat, rvát se za Žižku. Musel jsem se naučit určitou choreografii, ale když je člověk pohybově zdatný, není to až takový problém. Trénovali jsme v tělocvičně, ale taky přímo tady na place, protože v přírodě je to všechno trochu jinak,“ vysvětluje bývalý desetibojař Roman Šebrle, který představuje postavu Javiera. „Jan Žižka mě dokonce v boji s protivníky skoro zachrání, ale zatím nebudu prozrazovat víc.“

Moderní pětibojař David Svoboda si ve filmu střihl roli žoldáka. „Je to v podstatě nájemný vrah, takže záporák, což mi přijde zajímavé. Měl jsem původně jet i na koni, ale protože jde o specifickou jízdu, vyžadovalo by to výcvik, na který jsem neměl čas, takže nakonec jen zabíjím kopím,“ usmívá se sportovec, který do projektu nastoupil s velkým respektem.

„Měl jsem trochu obavy, že když se jako amatér přimotám do velké skupiny profíků, mohl bych je nějakým způsobem brzdit nebo zklamat a bál jsem se, že by se záběry kvůli mně musely opakovat víckrát, ale naštěstí všechno bylo bez problémů a já jsem mezi ostatní zapadl.“

Jan Žižka by měl vstoupit do kin v roce 2020.

FOTO: Stanislav Honzík

Roman Šebrle v Janu Žižkovi